Proč a kdy jste se poprvé rozhodla pro úpravu nosu? Vy jste první operaci podstoupila velmi mladá, že?
Poprvé jsem operaci nosu podstoupila ve svých 18 letech. Dosažení plnoletosti bylo podmínkou kliniky, kterou jsem si tehdy vybrala a kde jsem se svůj problém rozhodla řešit. Proč? V tomhle věku to často není ani z vaší hlavy, ostatně jako v mém případě nebylo. Dospívající lidé kolem vás dokáží být krutí. Já si nesla velké trauma ze základní školy, kde jsem pár let v kuse poslouchala komentáře týkající se právě mého nosu, výšky a dalších věcí, které se díky bohu nedají řešit operativně. Zanechalo to na mé duši obrovské šrámy a já se nemohla dočkat, až mi bude 18.
Jaké byly vaše první pocity na konzultaci s plastickým chirurgem na té původní klinice?
Pamatuji si, že zprvu mě pan docent nebral moc vážně. Viděl 18letou ubrečenou holku a myslel si, že je to pro mě možná jen "módní" výmysl, abych byla víc "cool". Jenže pak pochopil, že mám trauma a že toto by mohlo být řešením. Jasné, můžete si zajít k psychologovi a nějak s tím pracovat. Ale když je vám 18 a chcete být krásná, tak vám prostě "Měj se ráda taková, jaká jsi. Přijmi se!" skutečně nepomůže. V tomhle věku se na svět a na okolí vykašlat jen tak nedokážete.
Věděla jste přesně, jak chcete, aby váš nos vypadal? Nebo jste nechala vše na lékaři?
"Menší, udělejte mi ten nos prostě menší..." Tohle bylo celé moje zadání, co si matně vzpomínám. Zbytek jsem už nechala na panu docentovi.
Jak jste se na operaci připravovala?
Vůbec nijak. Nikomu, kromě rodičů, jsem o tom neřekla. Chtěla jsem to mít už za sebou. Absolutně jsem netušila, co mám očekávat.
Nyní jste podstoupila operaci znovu? Proč? Co se stalo?
V důsledku toho, že jsem šla na operaci opravdu hodně mladá, se nos časem zdeformoval. Začal klesat, chrupavky změnily tvar a opticky jsem měla nos o dost delší a větší. Trauma se zase začalo ozývat, když jsem z několika stran slyšela, jak vypadám přísně a starší.
Konzultace u pana primáře Záruby mě v tom jen utvrdila. Člověk by se sice měl vykašlat na to, co si okolí myslí, je to jejich problém. Nicméně, v případě, že by to mohlo způsobit hlubším problém, je lepší zajít k upřímnému odborníkovi, aby vás buď poslal domů, nebo vám nabídl řešení. A přesně to jsem udělala. Nechtěla jsem žít uvnitř své hlavy a užírat se tím.
Kdy jste šla na reoperaci?
Na druhou operaci jsem šla 19. 4. 2022 ve svých 34 letech.
Kdo vám doporučil plastického chirurga?
První doporučení na pana primáře Zárubu a jeho kliniku jsem dostala před lety od zakladatele portálu Estheticon - Pavla Hilberta, se kterým jsem se seznámila kdysi dávno na pracovním pohovoru. Pak jsem od další operace upustila a zapomněla. Ale když jsem změnila stanovisko, bylo to první jméno, co mi vyskočilo v paměti. Tak jsem si udělala ještě drobný průzkum referencí a šla do toho.
Jaké byly vaše pocity po druhé operaci? Byly větší obavy z výsledku po zkušenostech z předešlé operace?
Pocity po druhé operaci bych nazvala pouze jedním jediným slovem: úleva. Přestože jsem svůj obličej nepoznávala skrz dlahu, obvaz, modřiny, tak se mi neskutečně ulevilo. Ten pocit se opravdu velice těžce popisuje, ale byla to nádhera. Obavy jsem neměla absolutně žádné. Znala jsem rizika, znala jsem možné komplikace, ale šla jsem do toho s tím, že to vyjde – teď nebo nikdy. Navíc už jsem dospělá ženská, pan primář mě uklidnil, že to, co se mi stalo s nosem předtím, se logicky nemůže opakovat, protože už se mi kostra obličeje nijak nevyvíjí.
Stalo se během rekonvalescence něco překvapivého? Co vám nejvíce vadilo?
Překvapivého mě nic nepotkalo, možná jen doba hojení a modřin, což se dá ale urychlit pomocí správné výživy a výživových doplňků. Co mi nejvíce vadilo, bylo neustálé dýchání pusou a spánek na zádech.
Co říkalo vaše okolí na výsledek?
Změny si samozřejmě všimli ti nejbližší a jeden kamarád sochař. Jinak nikdo. Lidé spíš zaregistrovali to, že jsem se přestala bát a měla najednou víc sebevědomí. Toho si paradoxně všimli více než nového nosu. Můj nos tedy zůstává mým tajemstvím, ale celková změna překvapila mnoho lidí.
