Ano, to je pravda. Mám toho za sebou již více: operaci prsou, liposukci břicha a miniplastiku břicha.
Kliniku ÚEM a pana primáře Dušana Zárubu jsem si vybrala na doporučení.
Vždy jsem se dozvěděla vše potřebné a k panu primáři Zárubovi mám veškerou důvěru. Zná moji tvář i tělo a ví, co je pro mě nejlepší. Kdysi na konzultaci mi rozmluvil operaci paží, kterou jsem prý v té době ještě nepotřebovala. Pro mě je to plastik, který chce ženě opravdu pomoci a ne jen z ní "vytáhnout peníze". Do budoucna možná s panem primářem znovu zkonzultuji plastickou operaci paží, protože roky uběhly a kůže více povolila.
Pan primář Záruba mě vylepšil, ale stále vypadám "přirozeně". Takže práce plastického chirurga, konkrétně pana primáře, pro mě znamená možnost se cítit lépe, sebevědoměji, ale stále přirozeně. Lidé, kteří mě dříve neznali ani nepoznají, že jsem nějaké operace podstoupila. Když se podívám zpětně na fotografie, vidím se nyní hezčí, i když jsem od 1. operace asi o 15 let starší.
Když jsem si nechala upravit prsa. Postava získala viditelnější a ženštější křivky.
Zvětšení prsů jsem podstoupila 4 roky před otěhotněním.
Fotografie před zvětšením prsou. (zdroj: uem.cz)
Po těhotenství, cca rok od porodu, jsem šla na liposukci břicha a miniplastiku břicha po císařském řezu. Nosila jsem stahovací korzet. Speciálně o kůži jsem nepečovala. Vůbec nemám problém s hojením a jizvy bývají rychle tenké a bílé. Jizvy jsem mazala ricinovým olejema a už za krátký čas byly téměř neviditelné.
Pár dní jsem ležela, pak už jsem vše zvládala sama. Měla jsem podobné omezení a rekonvalescenci jako po císařském řezu.
Prsa mě omezovala nejvíce asi týden. Pak jsem minimálně 3 týdny musela dělat hodně opatrné pohyby. Pokud tedy mám shrnout, nejvíce v rámci rekonvalescence jsem byla omezená touto operací.
Fotografie před liposukcí a plastikou břicha. (zdroj: uem.cz)
Nejvíce bolela liposukce a miniplastika břicha. Měla jsem modřiny a bylo to dost nepříjemné pár dní se ošetřených míst vůbec dotknout. Dalo by se to přirovnat, jako byste spadli z kola. Méně bolela prsa. Tam byl spíše takový nepříjemný tíživý pocit na hrudníku.
Jediného, čeho jsem se bála před 1. operací bylo, že se probudím z narkózy a ucítím bolest při zákroku. Anestezioložka mě uklidnila, že se to nemůže stát. Od té doby jsem se nebála ničeho a z výsledků jsem na 99 % spokojená, protože já si vždy něco najdu. Že by to mohlo být tak nebo tak. Ale to není výsledky, ale mnou.
Fotografie po zvětšení prsou, liposukci a plastice břicha. (zdroj: soukromé archiv klientky)
Byli dvě skupiny lidí. Jedna skupina vůbec nechápala proč jsem se dobrovolně vrhla na zákroky a s tím spojenou rekonvalescenci. A druhá skupina naopak viděla změny k lepšímu a mé rozhodnutí plně respektovala.
Ano, plánuji operaci očních víček. Věkem mi horní oční víčka trochu spadla a zvýraznily se mi více vrásky okolo očí. Půjde tedy o úpravu nejen estetickou, ale věřím, že se mi uleví od pálení a bolení očí od těžkých víček. Do budoucna, až čas pokročí, tak uvažuji ještě o faceliftu a ráda bych se s panem primářem znovu poradila o plastice paží, jak jsem zmínila.